Baraka

Baraka

35 mmOR12
Režie:Ron Fricke
Délka:98 minut
Žánr:Dokument

Legendární umělecký dokument Rona Frickeho.

Režie: Ron Fricke  •  Kamera: Ron Fricke  •  Hudba: Michael Stearns

Fascinující záběry ze čtyřiadvaceti zemí světa jsou střihem a triky rytmizovány v souladu či kontrastu s působivou hudbou. Blok přírodních krás střídají náboženské obřady všeho druhu a do kontrastu k myšlenkové závažnosti těchto obrazů je postavena část věnovaná devastaci zemského povrchu a "civilizaci" jejího obyvatelstva.

Ron Fricke stál za kamerou při natáčení věhlasného snímku Koyaanisqatsi (1983). Tato první část uměleckého dokumentárního cyklu režiséra Godfreyho Reggia a hudebního skladatele Philipa Glasse zachytila umělecky výjimečnou formou obraz industrializovaného amerického kontinentu. Druhou částí zamýšlené trilogie bylo Powaqqatsi (1988), fascinujícím způsobem ztvárňující krásu a ošklivost Třetího světa. Oba filmy spojovala experimentální forma; výtvarně působivé záběry byly střihem a triky rytmizovány v souladu či v kontrastu k minimalistické hudbě. Obrazová a zvuková patetičnost obou filmů se podřizovala jejich hlavní myšlence: ukázat ohroženou krásu naší planety a přispět k její záchraně. Vzhledem k náročnosti projektu byla odložena realizace třetí část trilogie (Naqqoyqatsi - dokončena v roce 2001); jakoby místo ní vznikla v roce 1992 Frickeho Baraka.

Struktura filmu je však odlišná: záběry, natočené v průběhu čtrnácti měsíců ve čtyřiadvaceti zemích světa, směšují formu i obsah předchozích filmů. Působivě nasnímané scenérie exotických zemí a trikové záběry známých míst tvoří album, v němž za sebou následují do větších celků spojené sekvence. Blok přírodních krás střídají náboženské obřady všeho druhu; v kontrastu k myšlenkové závažnosti těchto obrazů následuje část věnovaná devastaci zemského povrchu a "civilizaci" jejího obyvatelstva. Bezproblémový tok zajímavých obrázků je doprovázen stejně bezproblémovou elektronickou hudbou, občas oživenou vpádem reálných zvuků.

Na rozdíl od Reggia, který nazval své snímky podle slov z jazyků přírodních národů, zvolil si Fricke termín, užívaný ve starobylém islámském súfismu: baraka znamená štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj".

Délka: 98 min

Rok výroby: 1992

Země původu:

  • USA

Legendární umělecký dokument Rona Frickeho.

Režie: Ron Fricke  •  Kamera: Ron Fricke  •  Hudba: Michael Stearns

Fascinující záběry ze čtyřiadvaceti zemí světa jsou střihem a triky rytmizovány v souladu či kontrastu s působivou hudbou. Blok přírodních krás střídají náboženské obřady všeho druhu a do kontrastu k myšlenkové závažnosti těchto obrazů je postavena část věnovaná devastaci zemského povrchu a "civilizaci" jejího obyvatelstva.

Ron Fricke stál za kamerou při natáčení věhlasného snímku Koyaanisqatsi (1983). Tato první část uměleckého dokumentárního cyklu režiséra Godfreyho Reggia a hudebního skladatele Philipa Glasse zachytila umělecky výjimečnou formou obraz industrializovaného amerického kontinentu. Druhou částí zamýšlené trilogie bylo Powaqqatsi (1988), fascinujícím způsobem ztvárňující krásu a ošklivost Třetího světa. Oba filmy spojovala experimentální forma; výtvarně působivé záběry byly střihem a triky rytmizovány v souladu či v kontrastu k minimalistické hudbě. Obrazová a zvuková patetičnost obou filmů se podřizovala jejich hlavní myšlence: ukázat ohroženou krásu naší planety a přispět k její záchraně. Vzhledem k náročnosti projektu byla odložena realizace třetí část trilogie (Naqqoyqatsi - dokončena v roce 2001); jakoby místo ní vznikla v roce 1992 Frickeho Baraka.

Struktura filmu je však odlišná: záběry, natočené v průběhu čtrnácti měsíců ve čtyřiadvaceti zemích světa, směšují formu i obsah předchozích filmů. Působivě nasnímané scenérie exotických zemí a trikové záběry známých míst tvoří album, v němž za sebou následují do větších celků spojené sekvence. Blok přírodních krás střídají náboženské obřady všeho druhu; v kontrastu k myšlenkové závažnosti těchto obrazů následuje část věnovaná devastaci zemského povrchu a "civilizaci" jejího obyvatelstva. Bezproblémový tok zajímavých obrázků je doprovázen stejně bezproblémovou elektronickou hudbou, občas oživenou vpádem reálných zvuků.

Na rozdíl od Reggia, který nazval své snímky podle slov z jazyků přírodních národů, zvolil si Fricke termín, užívaný ve starobylém islámském súfismu: baraka znamená štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj".

Rok výroby: 1992

Země původu:

  • USA

Najděte svoji akci